Solná stezka, Zlatá stezka
Kašperské Hory vznikly ve 13. století a velice rychle se staly bohatým městem s doly na zlato. Král Karel IV. započal roku 1356 se stavbou obchodní cesty směřující z města Kašperských Hor do bohatého Pasova.
Píše se o ní jako o silnici a ještě dnes se můžeme přesvědčit , že silnicí skutečně byla. Byla široká asi 2,5 metru , vydlážděná kameny a byla určena pro vozy.
Vytyčením cesty a jejím založením byl pověřen královský úředník Heinzlin von Bader. Za odměnu mu Karel IV. listinou z roku 11.4.1356 věnoval lán země 64 jiter (asi 22 ha) v Červené u Kašperských Hor jako svobodné vlastnictví.
Pan Heinzlin v. Bader přijal obtížný úkol. V cestě mu stály vysoké hory, nedohledné přírodní horské lesy, zrádná rašeliniště a liduprázdná neosídlená krajina. Zbytky této dávné cesty nasvědčují, že se pan Bader rozhodl vést cestu pokud možno přímým směrem. Na Horskou Kvildu v té době již cesta vedla (jelikož se tam rýžovalo zlato), dál však už na něj čekal pouze prales.
Z Kašperských Hor vedla cesta do údolí říčky Losenice a odtud stoupala na Kozí Hřbety a pak dále ke strážní věži na Zhůří odkud překračovala Zhůřskou slať. Pokračovala na Horskou Kvildu a z ní na Filipovu Huť. Odtud vedla k jihu do míst , kde byla v 19.století postavena tzv. Vogelstainská nádrž - dnes označena jako Ptačí, známá z děl Karla Klostermanna. Následovalo velké stoupání úbočím hor Malá a Velká Mokrůvka k Luznému, kterého obcházela po východním svahu. Pak již následoval sestup do osady Waldhauser , které bylo prvním osídlením místem na německé straně.
Později bylo upuštěno od kopcovité obchodní cesty a namísto ní byla roku 1572 dokončena stavba nové obchodní cesty, která vedla okolo Březníka podél Luzenského potoka k jihozápadnímu svahu Luzného , kde překračovala hranici v historicky známém místě Modrý sloup (Blauen Saulen).
Od sklonku 16. století využívali šumavské Zlaté cesty bavorští vévodové k přepravě své soli do Čech a konkurovali tím Pasovu a Zlaté stezce. Toto soupeření ukončila v roce 1608 smlouva, podle které Bavorsko dále prodávalo svou sůl Pasovu, a ten ji dopravoval po Zlaté stezce do Čech. Tím význam šumavské Zlaté cesty silně poklesl. Třicetiletá válka (1618–1648) a léta po ní znamenají přes pokusy o obnovu úpadek a nakonec zánik starých soumarských cest. Skutečnými nositeli obchodu na Zlaté stezce byli soumaři (Säumer), většinou sedláci, kteří za odměnu přepravovali zboží na hřbetech koní buď ve vlastní režii, nebo ve službách velkoobchodníků.
Dochované zbytky je možné spatřit zejména v odlehlých lesních komplexech při hranici s Bavorskem.
Význam šumavských stezek
Staré stezky přes Šumavu nebyly významné jen z hlediska obchodu a cestování. V neposlední řadě plnily nezastupitelnou úlohu v oblasti pohybu myšlenek a výměny kulturních hodnot. Je potěšitelné, že dnes s historickou vzpomínkou na staré šumavské cesty ožívá rovněž snaha najít cesty k obnovení přátelských sousedských kontaktů lidí po obou stranách šumavské hranice.
